Kabinkové lanovky
Tatrapoma
Poněkud
méně známou, ovšem o to zajímavější kapitolou jsou v historii známé slovenské
firmy Tatrapoma (dnes Tatralift) kabinkové lanovky. Ty spatřily světlo světa
pouze dvě a to ještě ve značně odlišných verzích. Zatímco ve slovenské Jasné byla
na přelomu 70. a 80. let postavena větší lanová dráha odpojitelného systému,
v českých Mariánských Lázních se v roce 1993 rozjela menší pulzační lanovka
neodpojitelného systému se dvěma skupinami po 5 kabinkách. Společným rysem obou
jsou však typické čtyřmístné kabinky oválného tvaru, tzv. „vajíčka“, známé
především z francouzských středisek.
Otupné – Brhliská (Jasná)
Již po dokončení soustavy čtyřech dvousedačkových lanovek systému Von Roll přes Chopok se stalo středisko Jasná
vyhledávaný m a známým centrem zimních sportů. Postupem času procházel areál
dalším rozvojem a rozšiřováním – v letech 1974 a 1976 přibyly především
neodpojitelné dvousedačkové lanovky ze Zahrádek na Rovnou hoľu a z Rovné hoľe na
Konský Grúň, které se staly prvními lanovkami francouzské firmy Poma v bývalém
Československu a po zakoupení licence právě od firmy Poma ve druhé polovině
sedmdesátých let přispěly ke vzniku firmy Tatrapoma v Kežmarku.
Postupně byla v Jasné postavena rovněž celá
řada lyžařských vleků a na konci 70. let přišlo konečně na řadu také
zpřístu pnění lokality Brhliská. Zde bylo rozhodnuto vybudovat společně
s lanovkou z Otupného na Brhliská také sjezdovku střední až mírné obtížnosti
(pouze prostřední část je poněkud prudší, ta se však dá pohodlně objet po modré
variantě vedoucí lesními cestami) určená především pro méně náročnější lyžaře a
začátečníky. Mj. i z tohoto důvodu, ale také vzhledem k délce trasy (1580 metrů)
byla vybrána lanová dráha odpojitelného systému s přepravní kapacitou 800 osob
za hodinu. Ta měla být typově shodná jako lanovka ze Špindlerova Mlýna na
Medvědín (tedy odpojitelná dvousedačka od firmy Transporta) a její technologie
byla vyrobena v roce 1968. Zároveň se začala stavět budova dolní stanice
v dřevěném provedení. Z technických důvodů již však montáž technologie zahájena
nebyla. Celá zakázka pak byla následně svěřena právě vzniklému Tatranskému
podniku miestneho priemyslu v Kežmarku, který projekt přepracoval na čtyřmístnou
kabinkovou lanovku značky Tatrapoma, přičemž
podmínkou bylo využití již
dokončené deset let staré budovy dolní stanice (ta lehce připomíná původní horní
stanici na Medvědíně, viz dále) určené pro původně plánovanou dvousedačkovou
lanovku. Již vyrobená technologie odpojitelné dvousedačky Transporta pak byla
částečně využita pro lanovku na Medvědín ve Špindlerově Mlýně, která se rozjela
v roce 1978 (jejíž konstrukci ovšem nelze označit zrovna jako nejzdařilejší, což
vedlo k náhradě novou lanovkou již po 16 letech provozu a tak není divu, že
medvědínská prototypová lanovka již zůstala osamocena. S odstupem času tak lze
hodnotit tehdejší rozhodnutí investora v Jasné na změnu technologie jako
správné) a její nevyužitelná část byla sešrotována. Stopy po tom, že na Brhliská
byla původně plánována zcela jiná technologie nesla i trasa lanové dráhy, kde
bylo ještě donedávna k vidění několik nevyužitých patek podpěr určených právě
pro lanovku Transporta.
Technologie kabinkové lanovky byla v Tatrapomě
vyrobena v roce 1979 a do zkušebního provozu byla
dráha uvedena v roce 1983,
oficiáln í plný provoz pak byl slavnostně zahájen 25. února 1984. Pohon o výkonu
160 kW byl situován v dolní stanici, v horní stanici ležící v nadmořské výšce
1424 m n. m se pak nacházelo dvouvětvové napínací závaží o hmotnosti 22,4 tun
s napínacím lanem o průměru 30 mm. Vratná stanice
byla vybavena také velkým
depem pro kabinky (několik jich však bylo možná garážovat i na odstavné
kolejnici v dolní stanici). Lanovka disponovala z výroby celkem 100 kabinkami
(zřejmě tak zde bylo již počítáno s rezervou pro druhý úsek (viz dále) a
v provozu jich tol ik současně nikdy nebylo), 1 nákladní kabinkou a jednou
nákladní plošinou. Jejich počet se však postupně snižoval a ke konci provozu se
ustálil na čísle 81. Posun ve stanicích byl automatický prostřednictvím
staničních dopravníků, zrychlování před zapínadlem pak probíhalo samotížným
principem po nakloněné rovině. Maximální přepravní kapacita činila 1200 osob za
hodinu při časovém intervalu vozů 12 s, v praxi se však kabinky pouštěly na trať
nejčastěji v intervalu 16 s a kapacita tak dosahovala 900 osob/hod. Při dopravní
rychlosti 4 metry za sekundu činila jízdní doba přibližně šest a půl minuty. Na
trase bylo lano vedeno přes 17 podpěr, z nichž byly dvě tlačné (a podpěra č. 1 u
dolní stanice byla ještě portálové konstrukce).
Dnes již jen málokdo ví, že kabinková
lanovka Otupné – Brhliská měla být 1. úsekem a po jeho dokončení měl přijít na
řa du druhý úsek z Brhlisek až na Dereše (vrchol ležící v sousedství Chopku). Ten
již však postaven nikdy nebyl, což je určitě velká škoda, protože by nedošlo
k současné situaci, kdy se po odstavení sedačkové lanovky Luková-Chopok
z provozu nedá již 13 let vyjet na vrchol lanovou dráhou (nyní se již však
situace obrací k lepšímu a v následujících letech bychom se měli dočkat
větruodolné kabinkové lanovky systému Funitel z Priehyby na Chopok).
Po téměř 30 letech spolehlivého provozu již
ovšem přestávalo „vajíčko“ stačit nárokům dynam icky se rozvíjejícího lyžařského
střediska. Zvažováno bylo několik variant, mezi nimi i rekonstrukce současné
lanovky spočívající ve výměně kabinek a modernizaci staničních dopravníků a
dalších systémů, ovšem se zachováním původní staniční technologie a traťových
podpěr, nakonec bylo ale rozhodnuto postavit zcela novou moderní osmimístnou
kabinkovou lanovku Doppelmayr s prodloužením trasu směrem dolů až k hotelu
Grand. Její zvláštností je černá barva kabinek v kombinaci s oranžovými skly pro
pocit trvale svítícího slunce, o tom však někdy příště v pokračování článku Nové
lanovky na Slovensku.
Provoz původní lanové dráhy byl oficiálně ukončen 14. dubna 2009, díky tomu že
je nová lanovka vedena v nové trase však mohla být původní dráha využívána ještě
v létě pro vývoz stavbařů a drobného materiálu. Její demontáž byla zahájena 8.
září a již o pár dní později byla historicky první kabinková lanovka
jednolanového systému na Slovensku historií… Některé kabinky však našly nové
uplatnění v Jasné jako poutače nebo odpočívadla (perličkou jsou dvě kabinky
přebarvené do černooranžové kombinace po vzoru nového Grand-Jetu), jiné skončily
v rukou sběratelů.
Koliba – Krakonoš (Mariánské Lázně)
Nápad postavit v tomto lázeňském městě po vzoru Karlových Varů lanovou dráhu se
datuje do počátku 80. let. Projekt by l postupně několikrát přepracován a
v definitivní variantě byla vybrána pulzační kabinková lanovka, první
v tehdejším Československu. Po několika změnách byla přesně definována i trasa,
která začínala u restaurace Koliba a vedla na výšinu za městem k hotelu
Krakonoš. Dolní stanice se tak ale nacházela relativně daleko od centra města,
což návštěvnosti lanové dráhy zrovna nepřidalo. Původní projekt sice počítal se
stavbou trolejbusové tratě k restauraci Koliba, k tomu již ale nikdy nedošlo.
Technologie lanové dráhy byla vyrobena v letech 1986 až 89 tehdejším jediným
československých výrobcem lanovek - Tatranským podnikem miestneho priemyslu
Kežmarok pod značkou Tatrapoma a samotná výstavba v Mariánských Lázních pak
začala v roce 1987, nebylo však stále jasné, kdo bude provozovatelem. Pro
nedostatek finančních prostředků ze strany investora se dokončení neustále
protahovalo a poprvé byla lanovka uvedena do provozu až v říjnu 1993. Provoz
však byl prodělečný a musel být hned v létě 1994 zastaven.
Poté bylo rozhodnuto o převzetí lanové dráhy
Dopravním podnikem Mariáns ké Lázně, který sice zahájil na podzim 1994 provoz,
ale brzy ho opět ukončil. Poté stála kabinková lanovka dlouhé 4 roky zcela bez
využití, až se v roce 1998 podařilo vyřešit majetkové vztahy mezi městem a
Dopravním podnikem Mariánské Lázně a 6. listopadu 1998 mohl být konečně zahájen
trvalý pravidelný provoz. V tomto období byla lanovka částečně integrovaná do
městské dopravy a v interních materiálech byla dokonce označena "linkou" 10.
Kolem roku 2004 přešla do pronájmu společností Crystal Palace, která zde začala
budovat lyžařské středisko pod názvem Ski Area Mariánské Lázně. Ta zde v roce
2004 vybudovala dva kotvové lyžařské vleky od firmy MH Engineering (dnes
Snowtech) a lyžaři je velmi využívána i samotná lanová dráha, která obsluhuje
modrou sjezdovku.
Popišme si nyní samotnou technologii lanové dráhy. Princip pulzačního systému
spočívá v periodicky se opakujícím
režimu střídání traťové a staniční rychlosti
a taktéž v seskupení kabinek pevně uchycených k dopravnímu lanu do několika
skupin, čímž je možno dosáhnout na trati stejné dopravní rychlosti jako u
odpojitelných lanovek při podstatně menších pořizovacích nákladech. Jeho
nevýhodou je pak zpomalování chodu lanovky během jízdy, když dvě skupiny kabin
projíždějí koncovými stanicemi (počet zpomalení je však eliminován právě díky
seskupení kabinek do skupin a je závislý na jejich počtu), což ovšem není případ
Mariánských Lázní, kde jsou na laně skupiny pouze dvě a obě tak jsou současně
buď ve stanicích nebo na trati, a dále nižší přepravní kapacita. Narozdíl od
odpojitelných lanovek však není potřebné budovat depo (což by navíc vzhledem
k neodpojitelnému uchycení vozů technicky ani dost dobře nešlo), protože všechny
kabinky se po zastavení dráhy nacházejí ve stanicích.
Přechod mezi režimem traťové a staniční rychlostí probíhá automaticky podle
polohy souprav
kabinek na trati, která je sledována polohovými spínači. Při
rozjezdu tak ihned po tom co poslední vůz skupiny opustí stanici automaticky
dojde ke zvýšení rychlosti na traťovou rychlost a naopak po přiblížení souprav
na asi 90 metrů k stanicím dochází k automatickému snížení rychlosti na staniční
rychlost. Dopravní rychlost na trati je možno volit ve třech stupních – 2, 4 a 5
m/s. Každou skupinu tvoří pět čtyřmístných kabinek vzdálených 2,8 metrů od sebe,
každá z nich je připojena k dopravnímu lanu prostřednictvím dvou spínacích
aparátů. Pohon i hydraulické napínání, kde napínací tah 2x1 00 kN na napínací vůz
vyvozují dva hydromotory, se nachází v horní stanici. Samotný typ staniční technologie je
„Tripode“. Technologická část dolní vratné stanice je pak umístěna na
ocelovobetonovém monobloku a tvoří ji vratný lanáč a výjezdový portál. V obou
stanicích je technologie krytá polo otevřenou budovou ve tvaru rotundy, kterou
tvoří ocelová konstrukce vyplněná velkoplošnými skly. Trasu lanovky tvoří celkem
10 podpěr, z nichž jsou dvě vybaveny tlačnými kladkovými bateriemi s přítlačnými
kladkami a stejně jako u lanovky v Jasné byla první podpěra realizována
v portálovém provedení. V zimním nepřetržitém provozu se vystupuje a nastupuje
do kabinek za pohybu při snížené rychlosti 0,3 m/s, v letním období je lanovka
provozována v patnáctiminutových intervalech. Výrobní typové označení
pulzační kabinkové lanové dráhy v Mariánských Lázních je
TCP-4/5.2.
I
dny této unikátní lanovky (podle dostupných informací se jedná o jedinou
pulzační lanovku na území bývalého východního bloku) jsou však již bohužel
zřejmě sečteny. Již několik let se připravuje její náhrada
standardní čtyřsedačkovou lanovkou, která by podstatně zvýšila přepravní
kapacitu (až na 2400-2500 osob/hod) a komfort lyžařů v zimní sezóně. Na druhou
stranu ale sedačková lanovka asi nebude zcela optimální pro
lázeňské hosty, kterým byla dráha původně určena. Termín výstavby zatím není
rozhodnut.

Kabinky „vajíčka“ typu TC-4
Jak již bylo zmíněno, charakteristickým rysem obou lanovek jsou kabinky
oválného tvaru připomínající „vajíčko“. Každá z nich o h motnosti 290 kg je
tvořena dvěma díly laminátového skořepinového skeletu a má nosnost 320 kg, což
odpovídá 4 osobám. Dveře kabinek (ve
skutečnosti ale kabinky žádné dveře nemají a potřebná mezera pro nástup a výstup
cestujících vznikne rozevřením obou částí skořepinového skeletu od sebe) jsou ve
stanicích otevírány automaticky prostřednictvím dveřního mechanismu. Každá
kabinka je vybavena košem pro přepravu lyží. Kromě Mariánských Lázní je tento
typ kabinek k vidění ještě na několika posledních lanovkách firmy Poma ve
Francii (i zde již byla většina těchto lanovek modernizována nebo nahrazena),
v Iránu, Řecku a Chile.
Ostatní úvahy a plány do budoucna
Kromě již zmíněného druhého úseku z Brhlisek
na Chopok existoval ve druhé polovině 90. let plán na náhradu horních úseků
lanovek systému Von Roll (tzn. úseky Luková-Chopok a Kosodrevina-Chopok) za
pulzační osmimístné kabinkové lanovky právě od firmy Tatrapoma (typ TCP-8/5.2),
k jeho realizaci ovšem rovněž nikdy nedošlo. Podle posledních informací
však firma Tatralift (původně Tatrapoma) připravuje opět uvést na trh
odpojitelné lanovky – nejprve by se mělo jednat o jednodušší čtyř- a šestimístné
sedačkové lanovky a v dalších letech by se měl sortiment rozšířit na dodávky 6-
a 8-místných kabinkových lanovek.
Radim Polcer
Zpět na zprávy a články
Zpět na úvodní stránku
|