
|
Chrudimská lanovka
Chrudim a lanovky. Pro ty, kdo se byť jen okrajově zabývají
oborem dopravy na laně, patří tyto dva pojmy k sobě. V Chrudimi byly lanovky
vyráběny ( s určitými přestávkami) v průběhu celého uplynulého století. Méně už
je ovšem známo, že lanové dráhy zdejší provenience stály a celá
desetiletí
jezdily i přímo v městě Chrudimi. První z těchto lanovek vznikla v roce 1919.
Byla vyrobena Wiesnerovou strojírnou a pomocí jediného vozíku dopravovala
v chrudimském cukrovaru saturační kaly na venkovní skládku. Podle třídění Prof.
Ing. Františka Remty, klasika teorie lanových drah, se jednalo o „visutou dráhu
kolejnicovou“, protože nosnou funkci zastávala speciální, na podpěrách umístěná
kolejnice a lano bylo pouze tažným prostředkem pro pohyb vozíku. Dráha směřovala
z budovy kalolisů chrudimského cukrovaru přibližně do prostoru dnešní benzinové
pumpy Shell, kde byla skládka kalů, běžně známých také pod názvem „šáma“. Tato
lanová dráha, v době vzniku nazývaná automatickou visutou dráhou, zanikla někdy
v první polovině šedesátých let. Naše stať je
ovšem věnována jiné, osobní sedačkové lanovce. Ta spojovala „starý“ a „nový“
závod podniku Transporta Chrudim. Jako taková byla určena pouze pro dopravu
zaměstnanců a byla tedy drahou „neveřejnou“. Ovšem to neplatilo bez výjimky,
například v rámci oslav 1.máje 1966, kdy byl v Transportě „Den otevřených
dveří“, se mohli svézt i návštěvníci závodu (osobní zkušenost autorova).
Na přelomu
roků 1945 a 1946 došlo v souvislosti s poválečnými politickými zm ěnami
ke znárodňování průmyslu a z chrudimské
Wiesnerovy strojírny se stala součást národního podniku Transporta. Ředitel
tohoto nově vzniklého subjektu Dr. Ing. Vratislav Malík si vybral Chrudim za
sídlo vedení podniku. Jednak proto, že zde v Chrudimi působil již před rokem
1938 a zdejší prostředí dobře znal, jednak také jistě proto, že bývalá
Wiesnerova strojírna byla mezi ostatními závody Transporty největší a v oné době
stabilní. Ředitel Vratislav Malík, který pracoval do roku 1946 ve Škodovce
v Praze, dokázal využít svých kontaktů a prosadil na ministerstvu průmyslu
výstavbu nového závodu těžkého strojírenství právě v Chrudimi. Projekty
nových továrních hal vytvořili odborníci ze Škody Plzeň. Je zajímavé, že na
jejich projektech z roku 1948 je již nový závod Transporty uvažován v rozsahu,
který dosáhl ve skutečnosti až v polovině osmdesátých let po dokončení haly
dálkové pásové dopravy a slévárny. Z plzeňské Škodovky získal ředitel Malík také
několik zkušených odborníků pro řídící funkce v nové továrně.
V dochovaných dokumentech lze zjistit, že Vratislav Malík v tomto období zavedl
do výroby některé vlastní patenty a vynálezy a snažil se o rozšíření a
zkvalitnění výrobního programu podniku, který řídil. V oboru lanových drah se
zaměřil na získání licence na výrobu špičkové techniky, kterou tehdy produkovaly
hlavně švýcarské firmy. Dne 11. 9. 1947 se podařilo uzavřít licenční smlouvu se
švýcarskou firmou Von Roll z Bernu. Podle této smlouvy mohla Transporta n.p.
Chrudim vyrábět sedačkové lanové dráhy jednolanové konstrukce s odepínáním
závěsů sedaček v koncových stanicích. Vyúčtování licenčních poplatků se
provádělo každého půl roku a Transporta, resp. Československé závody kovodělné a
strojírenské Praha, jako nadřízený orgán, hradily 300 švýcarských franků za
každý dodaný závěs systému Roll. Takže například za první pololetí roku 1949,
kdy se realizovaly úseky lanovek na Chopok a Chleb na Slovensku, bylo poukázáno
na účet u „Kantonal bank von Bern“ 37. 800,- švýcarských franků za dodávku 126
odepínacích závěsů. První lanovou drahou s odepínatelnými závěsy Roll byla ovšem
lanovka na nejvyšší českou horu Sněžku, jejíž první úsek na Růžovou horu byl
zprovozněn již v roce 1948.
V roce 1949
se začíná stavět první hala nového závodu Transporty (hala 17 – dnes Tranza
Břeclav) a přichází myšlenka – sp ojit
starý a nový závod pomocí vlastního
výrobku - sedačkové lanovky. Lanovka s odepínatelnými závěsy také
umožňovala snadno zařadit na nosné lano místo sedaček dřevěné korby a dopravovat
nejrůznější náklady. V roce 1950 vznikl první projekt lanovky. Pro Ing. Václava
Nevrlého, vedoucího oddělení projekce a konstrukce lanovek, jistě nebyl problém
řešit lanovku pro dopravní vzdálenost
cca 600 metrů a
dopravní výšku 16m. Trasa byla vedena ze starého závodu přes železniční trať –
v tomto úseku dvojkolejnou ( jedna trať Pardubice – Havlíčkův Brod, druhá
Chrudim – Chrudim město). Dále mezi objekty státní okresní nemocnice (tzv.
nemocnice Na Kopečku) a Vyšší rolnické školy (dnes SOŠ a SOU obchodu a služeb)
přes hospodářské objekty této školy a volnou plochu, kde později vzniklo
autobusové nádraží nového závodu Transporta. Projektovaná lanovka končila horní
poháněcí stanicí za tehdejším plotem nového závodu. Následovalo projednávání
stavebního povolení se stavebním odborem tehdejšího okresního národního výboru i
ostatními dotčenými stranami. Za Transportu vedl tato jednání Ing. Jindřich
Schmalz, který celou trasu lanovky v terénu též zaměřil. Zde se vyskytl problém
se zástupcem okresní nemocnice, který požadoval přeložení, resp. rozšíření
přístupové komunikace k nemocnici, nad níž měla lanovka v krátkém úseku vést.
Vzhledem k tomu, že by tato přeložka značně zvýšila rozpočet kalkulovaný V.
Nevrlým na 1.990.000, Kčs ( v roce 1950), bylo rozhodnuto posunout (natočit)
trasu lanovky tak, aby probíhala pouze nad pozemky Vyšší rolnické školy, jejíž
vedení – ředitel Ing. Josef Čvančara, ani jeho nadřízený orgán nekladli žádných
požadavků. Tím vznikla definitivní podoba chrudimské lanovky.
Bylo
rozhodnuto, že lanovka bude stavbou mládeže a patronát nad stavbou převzala
podniková organizace Československého svazu mládeže s tím, že lanovka vznikne
brigádnickou prací. Z dnešního pohledu lze soudit, že to nebylo příliš šťastné
rozhodnutí. Následně se můžeme dočíst v zavodním
časopisu
Transportér spíše o problémech se stavbou lanovky. Výkop základů - cca 700 m3
- prováděli po pracovní době členové podnikové mládežnické organizace a již po
první brigádě 2. 10. 1950 se objevuje kritika malé účasti svazáků. V dubnu 1952
se dozvídáme, že lanovka je ve zkušebním provozu, ale vykazuje některé technické
a konstrukční chyby. Také se dozvídáme, že lanovka byla vyráběna učni
z podnikového učiliště, kterým chyběla praxe. Na zadní straně Transportéru
číslo 6/1952 je dokonce kreslený vtip na účet podnikové lanovky - Pod obrázkem
nešťastníka vezeného lanovkou je uvedeno: „Technicko organizační opatření“ pro
ty, kdo používají závodní lanovku – musí mít s sebou – 20m lana nebo zásobu
potravin na 24 hodin, plynovou masku pro případ poruchy lanovky právě nad
stájemi hospodářské školy, deštník pro případ lijáku, helmu proti nárazu na
stožár a hlavně odvahu… Ve filmovém týdeníku č. 34 z léta roku 1952, kde je
krátký pohled z nové lanovky, sice bylo uvedeno, že v Transportě v Chrudimi
„kovářova kobyla nechodí bosa..“, zprávy z Transportéru ovšem i nadále mluví
trochu jinak.
V roce 1955
se opět objevuje na stránkách Transportéru kritika lanovky ze strany cestujících
zaměstnanců, píše se o malém počt u
obíhajících vozíků a také o značné poruchovosti. Oddělení konstrukce lanovek se
ohrazuje, upozorňuje na nepříliš pečlivou obsluhu a údržbu a konstatuje, že na
Sněžce ani jinde se podobné stížnosti na tyto dráhy nevyskytují. Zdá se, že
lanovka se stala oblíbeným terčem kritiky, sama se bránit nemohla a nikdo se pro
její obhajobu také příliš neangažoval. Pravdou zůstává, že podniková lanovka,
výjimečná tím, že nepatřila pod správu ČSD jako
tehdy všechny ostatní veřejné dráhy, byla v rámci Transporty spíše opomíjenou
přítěží, pro kterou se stále sháněla obsluha. To, co mělo být původně výhodou –
volný pohyb osob mezi závody – se postupně stalo problémem. Někteří zaměstnanci
s méně vyvinutým smyslem pro povinnost se v pracovní době rádi jen tak
projížděli a při zmíněných problémech s obsluhou se pak lanovka stávala
samoobslužnou. Cestující si sám pomocí táhla s rukojetí připnul sedačku a po
dojetí do koncové stanice byl automaticky odepnut. Lanová dráha plnila na druhé
straně ovšem také úkoly, pro které se s ní původně nepočítalo. Stala se snadno
dostupným předváděcím vzorkem pro návštěvy závodu – potenciální zájemce o
lanovky z Transporty. Též bylo možné v provozu ověřovat různá konstrukční řešení
dílů, například nový systém mazání lana.
V květnu
1963 hodnotil stav a situaci podnikové lanovky na stránkách Transportéru přední
pracovník projekce lanovek Ing. Vladimír Bureš. Uznává, že v Transportě není
zabezpečena taková údržba, jaká je vyžadována od jiných uživatelů našich
lanovek. Navíc dlouhé odstávky bez patřičné přípravy neprospívají žádnému
strojnímu zařízení. Objevuje se zde poprvé úvaha o tom, zda by nebylo lépe
lanovku demontovat a odprodat, nicméně v roce 1963
byla
prvně od postavení lanové dráhy provedena revize s výměnou vadných dílů.
Optimisticky se předpokládalo, že po té bude lanovka moci být dále úspěšně provozována. Ovšem už
v polovině roku 1964 je opět kritizována „odpočívající“ lanovka. Patrně
posledním vzepětím snahy o pravidelný provoz lanovky byla generálka, provedená
na jaře 1966 po dvouleté odstávce. Tehdy byly provedeny i nové nátěry podpěr a
prořezány větve zasahující do trasy lanovky v parku u hospodářské školy. Dráha
pak skutečně několik následujících let dobře fungovala. Chrudimská lanovka Roll
definitivně ztratila perspektivu, když v roce 1972 byla Kovoprojektou Praha
zpracována studie rozvoje generelu aglomerace Transporta Chrudim. V této studii
se předpokládalo, že „starý závod“(původní Wiesnerova strojírna) bude
Transportou uvolněn a všechny jeho provozy budou přestěhovány do nově
postavených objektů na novém závodě. Tento předpoklad se ovšem nikdy nenaplnil a
areál v Čáslavské ulici byl součástí Transporty až do konce její existence.
Nicméně součástí studie bylo také vybudování nového vstupního areálu, přičemž
jeho část – budova výpočetního střediska - byla vyprojektována přímo do trasy
lanovky. Tak byl zpečetěn osud lanové dráhy v roce 1972 již stejně
neprovozované.Následovala postupná likvidace. Nejprve bylo sejmuto lano, byly
uřezány podpěry a všechny ocelové části, na závěr byly odstraněny i betonové
základy. Konkrétně můžeme uvést, že jáma po základu poháněcí stanice na novém
závodě byla zavezena zeminou a oseta travou při úklidu před 1.májem 1974. Po
lanovce tak nezbyla do dnešní doby v terénu ani stopa. Přece jen však v parku
před dnešní (vzorně opravenou) střední školou obchodu a služeb lze nalézt drobný
technický detail, připomínající zdejší lanovku a snad i z ní pocházející. Šikmá
kotevní lana potrubního mostu horkovodu a jejich kotvy do betonových bloků na
zemi pocházejí totiž od kotvení ochranné sítě podvěšené vždy pod lanovými
drahami, překonávajícími důležitou komunikaci. Jak je vidět na fotografiích tato
síť byla podvěšena i pod námi popisovanou sedačkovou lanovkou v místě přechodu
nad železniční tratí. Jen místo přechodu trati bylo poněkud dále, směrem ke
stanici Chrudim.
S odstupem
desítek let můžeme konstatovat, že chrudimské lanovce nebyl dopřán nejšťastnější
osud, zvláště uvědomíme-li si, že některé její „sestry“ jsou dodnes provozovány,
a to již takřka šedesát let. Patrně se osobní sedačková lanovka pro
vnitropodnikovou dopravu zaměstnanců příliš nehodí. Nicméně při tradici, kterou
má v Chrudimi výroba lanových drah (a je to tradice dosud živá) by možná bylo
dobré zvážit, zda by vhodně umístěná veřejná lanovka nemohla být pro město
Chrudim zajímavou turistickou atrakcí i dnes.
Vlastislav Smutný

Podklady:
-
SOA Zámrsk,
fond Transporta Chrudim
-
SOA Zámrsk, fond Cukrovar v Chrudimi spol. s obmezeným ručením 1867-1947
-
Knihovna Regionálního muzea Chrudim – časopis Transportér 1960 – 71
-
SOkA
Chrudim – časopis Transportér 1972 – 74
-
Vzpomínky pamětníků, bývalých zaměstnanců podniku Transporta Chrudim
-
Archiv
autora
Zpět na zprávy a články
Zpět na úvodní stránku
|

|