|
Petřínská lanovka a
osudný červen
Snad žádná jiná stavba v metropoli nemá tak pohnutý osud, jaký si do svého
životopisu vepsala petřínská lanovka. Náhoda tomu chtěla, aby se osudné rány i
významné události týkající se lanovky v průběhu desítek let zpravidla staly v
červnu. Posuďte sami: dne 5. června roku 1932 byl zahájen provoz druhé dráhy na
Petřín, 7. června roku 1965 byl provoz zastaven, aby byl 15. června roku 1985
opět obnoven. Pohonem byla zprvu voda Historie pražské lanovky spojující Malou
Stranu s vrchem Petřín sahá až do devatenáctého století. Stavět se začala devět
let před koncem století a v české metropoli tím začal vznikat jeden unikát.
Lanovka byla totiž na vodu.
Pochopitelně není řeč o motoru, do nějž by obsluha čepovala místo benzinu
obyčejnou vodu. Pohon vozů fungoval na jiném principu. Do horního vagonu lanovky
se načerpalo takové množství vody, aby převážilo vůz dole. V dolní stanici se
pak nádrže vypustily, zatímco nahoře už je obsluha opět plnila. Problém byl ve
spotřebě. Když byl dolní vůz plně naložen cestujícími a shora naopak nikdo jet
nechtěl, musela obsluha do nádrže napustit 3 600 litrů vody – pro představu: to
je jako obsah 72 velkých pivních sudů. Bylo-li parné léto a vody nedostatek,
lanovka zůstala stát.
První světová válka vozy škrábající se do kopce zastavila úplně. A na dost
dlouho. Lanovka byla po rekonstrukci a prodloužení otevřena až v roce 1932 – již
zmíněného 5. června. Pohonem už nebyla voda, ale elektřina. Třicet let byl klid
a dráha pracovala spolehlivě. Idylka skončila v roce 1961, kdy technici
Dopravního podniku, jenž dráhu provozoval, hlásili, že koleje vybočují z osy.
Zkáza lanovky se blížila – 7. června 1965 se ve 13 hodin vůz při cestě dolů
nebezpečně rozkymácel. Vrchní strojník Miroslav Furst posílá nadřízeným zprávu:
„Něco se děje. U lanovky se rozestupují koleje!“ To se dal do pohybu vrch
Petřín. Technici zjistili, že po dlouhých deštích je trať podmáčená a v jednom
místě se kolej posunula až o dvacet centimetrů. Provoz byl okamžitě zastaven.
Jílovité podloží se dalo do pohybu a do dvou let byly po sesuvech zničeny dvě
třetiny tratě.
Nejdřív sesuv půdy, pak fušeřina Strojní a elektrotechnické zařízení i podvozky
vozů dobrovolníci udržovali v bezvadném technickém stavu plných dvacet let.
Lanovka se totiž opět rozjela až v roce 1985 – 15. června. Pražané doufali, že
si své těžké chvíle již vybrala, ale nebylo tomu tak. Při kontrole mostu u
zastávky Nebozízek v červnu roku 1994 se ukázalo, že izolace jsou tak zfušované,
že do mostu zatéká, kvůli čemuž se roztrhly pilíře pod mostem. Trať čekala další
oprava. Od roku 1996 se kromě pravidelných výluk kvůli údržbě lanovka
nezastavila.
(MF Dnes -
Petr Švec)
Zpět na zprávy a články
Zpět na úvodní stránku
|
|