Lanové dráhy v České republice

Bezesporu nejvyhledávanějším místem u jezera Vierwaldstättersee je 2132 metrů vysoký je vrchol Pilatus tyčící se přímo nad proslulým švýcarským městem Luzern. Zatímco ještě ve středověku byl na tuto horu zakázán přístup, protože byl její vrchol považován podle legend za sídlo draků (drak však zůstal symbolem Pilatu dodnes), dnes se zde dostaneme pohodlně horskými dráhami hned ze dvou stran. Jedna ze zdejších lanovek byla navíc loni kompletně rekonstruována. Nejstarší dráhou vedoucí na Pilatus je 4 618 m dlouhá zubačka vycházející z obce Alpnachstad ležící na břehu jezera Alpnachersee. Její výstavba byla zahájena v dubnu 1886 a již o 3 roky později, 4. června 1889, dorazily na vrchol Pilatu první vozy, tehdy ještě na parní pohon. Dráhu s převýšením 1 635 m vyprojektoval švýcarský inženýr Eduard Locher a proslavil ji především její sklon, který dosahuje v nejprudších místech až 48 % (což odpovídá úhlu sklonu 25,6 °) . Jde tak dodnes o nejstrmější ozubnicovou dráhu na světě. Dosažení tak značného sklonu bylo umožněno použitím speciálního systému ozubnice se dvěma horizontálními naproti sobě umístěnými ozubenými koly, doplněnými ještě koly vodícími. Ta zajistí, že vůz z trati za žádných okolností nevykolejí.

Již v 50. letech dvacátého století bylo rozhodnuto zpřístupnit Pilatus další horskou dráhou, tentokrát z Kriensu ležícím v bezprostřední blízkosti Luzernu. Hlavním důvodem bylo zajištění celoročního přístupu na vrchol hory, protože zubačka z Alpnachstadu může být v provozu pouze od jara do podzimu. Nejprve se v roce 1954 rozjela čtyřmístná kabinková lanovka dvoulanového systému (což znamená, že jsou kabiny neseny nosným a taženy tažným lanem) vedoucí z Kriensu přes mezistanici Krienseregg až na Fräkmüntegg. Mezistanicí Krienseregg kabiny plynule projíždějí, přestupovat zde není nutné. V roce 1996 tato mezitím již zastaralá technologie uvolnila místo nové, opět čtyřmístné lanovce, avšak tentokrát již standardního jednolanového systému. Spojení stanice Fräkmüntegg se samotným vrcholem Pilatu zajistila v roce 1956 kyvadlová lanovka. Ta byla částečně modernizována již v osmdesátých letech, avšak zásadní zlom přišel na tomto úseku teprve v letošním roce. Po ukončení loňské letní sezóny byla stará lanovka snesena a na jejím místě začala být budována zcela nová dráha zvaná „Dragon Ride“ s moderními prosklenými kabinami futuristického vzhledu. Tyto atypické kabiny mají na obou čelech celkem 12 sedadel umožňující panoramatický výhled navozující pocit letu. Zároveň je podlaha ve střední části kabiny vyvýšená, takže i ostatní stojící cestující si mohou užívat ničím nerušený výhled. Nová lanovka se rozjela před letošní letní sezónou a dle zájmu návštěvníků je vidět, že se stala novou atrakcí Pilatu.

Vše můžeme výhodně zkombinovat při atraktivní okružní jízdě zvané „Zlatá okružní cesta“, kde první část z Lucernu do Alpnachstadu absolvujeme výletní lodí po jezerech Vierwaldstättersee a Alpnachersee (plavba trvá 50 až 90 minut v závislosti na konkrétním spoji), odtud zubačkou na Pilatus a lanovkami se dostaneme zpět do Kriensu na okraji Lucernu. Trochu levnější variantou je „Stříbrná okružní cesta“, kde první úsek absolvujeme nikoliv lodí, ale vlakem. A co můžeme na vrcholu Pilatu vidět? Kromě horní stanice ozubnicové dráhy je to především historický horský hotel Pilatus-Kulm z roku 1890 s 27 prostornými pokoji, 3 apartmány a stylovou luxusní restaurací Queen Victoria. Najdeme zde ale také hotel Bellevue s 28 komfortními dvoulůžkovými pokoji a stejnojmennou samoobslužnou restauraci se 140 místy. Oba hotely spojuje moderní prosklená panoramatická galerie, jejíž střecha slouží zároveň jako vyhlídková terasa. Pro pořádání firemním nebo i rodinným akcích je zde k dispozici několik moderně vybavených konferenčních sálů. Tím hlavním, proč se na Pilatus vypravíme, je ovšem perfektní výhled nejen na nedaleké Vierwaldstättské jezero s Luzernem, ale i na řadu známých švýcarských vrcholů jako je Rigi, Säntis, Tödi nebo Titlis. Při dobré viditelnosti uvidíme i čtyřtisícovky Bernských Alp nebo vrcholky v německém Schwarzwaldu. A než sjedeme úplně dolů zpět do Kriensu, neměli bychom na mezistanici Frakmüntegg vynechat adrenalinový zážitek v podobě jízdy na více než kilometr dlouhé bobové dráze.

(Radim Polcer a Roman Gric)