Lanové dráhy v České republice

Přímo nad Vierwaldstättským jezerem (někdy je překládáno jako Čtyřkantonské jezero), které se nachází v centrálním Švýcarsku v kantonu Nidwalden, se poblíž jeho správního centra Stans tyčí 1849 metrů vysoký vrchol Stanserhorn. Již od 18. století je tento vrchol oblíbeným vyhlídkovým místem, a tak není divu, že historie lanovek, které ho spojují s městečkem Stans, zde sahá hluboko do minulosti. Již v létě 1893 zde byly uvedeny do provozu 3 na sebe navazující úseky pozemních lanových drah výrobce Bell, které vzápětí doplnila tramvajová trať spojující Stans s 3,5 km vzdáleným Stansstadem na břehu Vierwaldstättského jezera s přístavištěm parníků. Na rozdíl od lanovek však zdejší tramvajová trať neměla dlouhého trvání, již po 10 letech provozu byla nahrazena úzkorozchodnou železnicí vedoucí do Engelbergu. Současně s pozemními lanovkami byl na Stanserhornu postaven komfortní hotel se sto lůžky, který byl následně po požáru v roce 1970 nahrazen panoramatickou restaurací. V roce 1973 došlo i na modernizaci lanovek, když byly oba horní úseky nahrazeny jedinou visutou kabinovou lanovkou Garaventa s kabinou pro 40 osob. Naopak první úsek pozemní lanovky je dodnes provozován v původním stavu s 40-místnými vozy s dřevěnou karosérií. Kvůli současným předpisům je tato historická pozemní lanovka kromě nového poháněcího motoru doplněná moderní řídící elektronikou s ovládacími pulty v čelech vozů, decentně schovanými pod plechovým krytem.

Protože přísné švýcarské předpisy vždy po určité době provozování každé lanovky nařizují její rekonstrukci nebo výměnu, bylo by nutno rekonstruovat ve větším rozsahu také visutou kabinovou lanovku. Provozovatel lanových drah na Stanserhornu se místo rekonstrukce staré lanovky rozhodl postavit pro turisty a návštěvníky světovou novinku v podobě visuté kabinové lanovky s názvem „CabriO“. Od obvyklých lanovek se liší tím, že horní podlaží 60-místných dvoupatrových kabin není vybaveno střechou, nýbrž zde najdeme nezakrytou panoramatickou terasu. Tato terasa je se spodním podlažím spojena točitým schodištěm a není pochopitelně zpřístupněna za deštivého počasí. Do kabin této lanovky se nastupuje v dolním podlaží a na vyhlídkovou plošinu je potřeba vyjít po točitém schodišti uprostřed kabiny. S ohledem na omezenou kapacitu horního podlaží (30 osob) doporučujeme všem zájemcům, kteří si chtějí užít svezení lanovkou pod širým nebem rychlostí téměř 30 km/h včasný nástup do kabiny, protože 31. cestujícího už zábrana u točitých schodů na horní podlaží nepustí.

Kromě na první pohled zřejmého rozdílu mezi lanovkou CabriO a obyčejnými lanovkami, tedy kabinou s otevřenou plošinou, si tato nová technologie firmy Doppelmayr/Garaventa vyžádala celou řadu nových technických řešení, kterých si běžný návštěvník ani nevšimne. Je to např. zavěšení kabin mezi lana o rozchodu 5 m a nikoliv jako u normálních lanovek pod lany, hydraulické zařízení, které udržuje kabinu neustále ve vodorovné poloze, použití extrémně silných lan, aby jejich větší napnutí eliminovalo nepříjemné příčné zrychlení při přejetí podpěr, nově vyvinutá konstrukce podpěr (nad hlavami cestujících smí být už jen volné nebe), uspořádání tažných lan, umožňující dokončení jízdy i při zablokování některého lanového kotouče nebo dokonce jednoho z obou pohonů lanovky a řada dalších novinek. Odborné časopisy tuto technologii právem označují jako převratnou světovou novinku v oboru lanových drah. Z 90% byla tato technologie vyvinutá ve Švýcarsku.

U horní stanice lanovky „CabriO“ najdeme již zmíněnou panoramatickou restauraci Rondorama pro 200 hostů, která byla v roce 2001 rozšířena o moderní konstrukci ze skla, oceli a dřeva. V ní najdeme mj. i otáčející se prstenec s 88 místy, který se během 43 minut otočí kolem dokola o 360 stupňů. Hned vedle restaurace se nachází vyhlídková plošina zvaná Sluneční terasa, odkud lze při dobré viditelnosti sledovat alpské hřebeny až do vzdálenosti 100 kilometrů. Pokud nám však ani to nestačí, můžeme ještě vystoupat kolem svištího výběhu o pár desítek výškových metrů až na samotný vrcholek Stanserhornu. Zde se nám naskytne překrásný výhled nejen na jezero Vierwaldstättersee, ale i na dalších devět jezer. Z vrcholku Stanserhornu se pak můžeme ještě vydat po okružní cestě kolem vrcholu a po 30 minutách dorazit zpět k horní stanici lanovky, nebo nastoupit na tzv. geologickou cestu s 19 informačními tabulemi, která ústí na Wirzweli, odkud se lze taktéž dostat zpět do údolí lanovkou. Stanserhorn je oblíbeným vyhlídkovým vrcholem také díky své dobré přístupnosti. Z Luzernu sem lze dojet autem nebo vlakem za pouhých 15 až 20 minut, případně si můžeme cestu zpestřit výletem lodí po Vierwaldstättském jezeře. Vzhledem k neexistenci sjezdovek bývá Stanserhorn přístupný jen v letní sezoně od dubna do začátku listopadu.

(Radim Polcer a Roman Gric)