Lanovka
V neděli prvního května svezla naše závodní lanovka mezi starým a novým závodem prvního pasažéra (pomineme-li ovšem zkušební jízdy již v průběhu posledního dubnového týdne). Kolaudační řízení má lanovka již za sebou a oficiálně je schválena k provozování, protože dodělat zbývá už opravdu jen nějaké maličkosti. Třeba natřít podpěry, ořezat větve stromů. Měli bychom tedy poděkovat všem, kteří se na celkové opravě lanovky podíleli. Vždyť v tak dobrém stavu, v jakém je nyní, nebyla snad ani tehdy, když byla nová. Tož tedy - díky vám, tvůrci všech drobných i větších prací, které umožnily znovuzahájení po dvou letech mrtvého stání (a úvah o demontování a prodeji) provoz nejen k potřebám závodu, ale i k dobré propagaci výrobků našeho podniku. Jen jedno nás při té vší slávě zaráží. Červeň poháněcí i vratné stanice již z dálky přitahuje pohled každého kolemjdoucího, který nezbytně musí sklouznout i na modř kabin pro obsluhu. A to už je pohled trošku zarážející. Ty boudy (a já si myslím, že je to přiléhavý název) totiž k celé té kráse jsou jaksi neharmonické. Možná, kdyby se nahradily řekněme kabinkou podobnou těm, kterými vybavujeme dálkovou pásovou dopravu, že by celkový vzhled ještě více vynikl. Sloužily by účelu i lepší propagaci. A snad by nebylo tak těžké je vyrobit. Dvě kabinky - to by neměl být problém. Pro výrobu to je vlastně okamžik v celém roku. A tak to přijměte jako výzvu. Otevřenou výzvu k uzavření hezkého a prospěšného socialistického závazku. (Transportér 1966)

Dosloužila
Lanovka mezi novým a starým závodem se pomalu ale jistě začíná likvidovat. Mnohý transporťák si uvědomil, že čas nečeká a že už to bylo opravdu dlouho včera, kdy jsme ji postavili. A nejen to, kolik jsme vlastně v té Transportě roků, si také mnohý mohl spočítat podle ní.
Stála zde jako symbol našich výrobků, světoznámých za hranicemi naší země. A má své denní stránky od svého vzniku, které budou pokračovat do těch několika málo dnů, kdy skončí celá její demontáž. (Transportér 1972)