Unikátní lanovka oslaví 75 let

Když v roce 1933 oficiálně poprvé spouštěli lanovou dráhu na Ještěd, byla to prestižní událost. Akci organizovalo tehdejší ministerstvo železnic a do Liberce se sjeli vedle šéfů Českých drah, regionální politici, podnikatelé a zástupci firem, které se na výstavbě podílely. „V úvodu odeslali telegram prezidentu republiky Masarykovi a ministrovi železnic a pak už se červená kabina vydala na svou první veřejnou cestu,“ poznamenal Pavel Vursta, který je už osmnáct let jejím přednostou. „Liberec tak získal ojedinělou atrakci, kterou je lanovka dodnes. A to i přes to, že slouží lidem už pětasedmdesátým rokem.“
Do Liberce jezdily kvůli lanovce davy lidí Do Liberce kvůli lanovce začaly mířit davy lidí. Platilo, že kdo přijel do Liberce a nebyl lanovkou na Ještědu, v Liberci jako by ani nebyl. „Dá se říct, že to platí dodnes, protože v průměru ročně přepravíme čtvrt milionu cestujících,“ říká Vursta. „Výhodou je, že se s námi mohou svést slečny v lodičkách i turisté s batůžky nebo lyžaři.“ První zmínka o záměru výstavby lanové dráhy na vrchol Ještědu spadá do roku 1924. Tehdy německá firma Balichert, podnikající v lanové dopravě, předložila projekt majiteli hotelu na Ještědu, jímž byl Německý horský spolek pro Ještěd a Jizerské hory. Po peripetiích s povoleními a výběrovými řízeními byla nakonec stavbou pověřena firma František Wiesner, dnes Transporta Chrudim. Stavbu ukončili stavitelé za dvanáct měsíců a dvanáct dnů. Náklady na stavbu byly šest a půl milionu korun a zařízení celé bylo dílem domácích firem. První lidi začala lanovka přepravovat v červnu 1933. Trať ještědské lanovky začínala na stanici v Horním Hanychově a končila na plošince pod hotelem. Vodorovně měřila přes 1111 metrů, našikmo měřila o něco víc.
„Byla druhou kabinovou lanovkou v Československu, po lanovce z Janských Lázní na Černou horu v Krkonoších. Dnes je už ale jedinou, protože lanovka v Janských Lázních byla zrušená,“ poznamenal Vursta. „Po obsazení Sudet Němci převzaly lanovku Německé říšské dráhy a pak ji na dva roky přebralo město Liberec. Po osvobození se stala zase součástí železnice a vrátili se sem původní zaměstnanci,“ vypráví Vursta. „Ti tady vůbec vydrželi obvykle dlouho. Za celou dobu trvání se tu vystřídali jen čtyři přednostové, to je průměrná služba na jednoho kolem dvaceti let.“ V roce 1971 začaly dráhy s rekonstrukcí, která trvala až do roku 1975. „Z původního zařízení zbyla jen nepatrná část stavební konstrukce ve stanicích. Trať byla opravená jako dvoulanová,“ říká Vursta.

(MF Dnes)

Zpět na zprávy a články

Zpět na úvodní stránku